Letošní letní měsíce patřily podle některých srovnání k nejteplejším měsícům v historii měření. Máme před sebou i do budoucna extrémní vedra? „Z pohledu na delší období v řádu tisíců let je trend spíš opačný. Směřujeme někam do doby ledové,“ popisuje dlouhodobé výhledy geolog a archeolog Petr Šída.
„V tuhle chvíli sice máme problém v tom, že se otepluje, a mění se v důsledku toho ekosystémy a mnoho odborníků dnes tvrdí, že to je způsobeno čistě lidským procesem. Nicméně když se podíváme do minulosti a promítneme si děje, jaké probíhaly v posledních 5 tisících letech, je evidentní, že některé způsobuje přirozená cykličnost přírody,“ popisuje vědec v rozhovoru.
S letošním horkým létem bych řekla, že směřujeme k oteplování. Vy tvrdíte opak.
To jsou dvě různé věci. Jedna věc je počasí a druhá klima. Počasí je to, co zažíváme ze dne na den, a klima je něco, co se nám průměruje v řádu staletí. Počasí odráží aktuální nastavení celé planety. Minimálně posledních 200 let se otepluje, ale je otázka, do jaké míry můžeme oteplování připsat přírodě, a do jaké míry člověku.
Je spočítané, že celou energetickou spotřebu Evropy by pokryla obrovská fotovoltaická elektrárna, jež by pokrývala několik stovek kilometrů čtverečních v poušti Sahary.
V tom nepanuje shoda?
Ne úplná. Dá se sice říct, že do toho člověk promlouvá, a v posledních desetiletích významně, ale rozhodně neplatí, že by ovlivňoval klima sám a jen posledních dvě stě let. Je to mnohem delší globální proces. A zároveň existuje celá řada přírodních jevů propisujících se do klimatu. Z pohledu na delší období v řádu tisíců let je trend spíš opačný. Směřujeme někam do doby ledové. V tuhle chvíli sice máme problém v tom, že se otepluje, a mění se v důsledku toho ekosystémy a mnoho odborníků dnes tvrdí, že to je způsobeno čistě lidským procesem. Nicméně když se podíváme do minulosti a promítneme si děje, které probíhaly v posledních 5 tisících letech, je evidentní, že některé způsobuje přirozená cykličnost přírody, a dokonce se zdá, že jsme planetu mírně ohřáli, a oddálili tak toto ochlazení již nějakých 6 tisíc let zpět. A podstatný je způsob, jak změny klimatu řešit.
|
|
Jak tedy?
Zatím se ukazuje jedna věc, v minulosti si civilizace prošla obrovskými klimatickými změnami, mnohem většími, než tady máme dnes, a vždycky se s tím dokázala nějakým způsobem vyrovnat. Nikoliv však tím, že se snažila klima ovlivnit, ale tak, že se přizpůsobila. Když si uvědomíme, že na počátku současné doby meziledové byl na našem území vzestup teplot o 10 stupňů za jedno století, je to pro nás nepředstavitelné. Ale lovci a sběrači to byli schopni překlenout čistě na technologické bázi. Zemědělská civilizace je ovšem v tomto směru problém, protože je vůči takovým výkyvům mnohem náchylnější.
Podíváme-li se na to z dnešního pohledu, jak světová populace čím dál více roste, mohl by to být do budoucna o to větší problém. Zatímco před sedmdesáti lety žilo na Zemi zhruba 2,5 miliardy lidí, v současné době je to asi 8 miliard, a v roce 2100 by to mělo být možná až 11 miliard lidí (i když některé předpovědi hovoří o tom, že počet lidí začne po roce 2050 klesat). Každopádně jakýkoliv výkyv, jež do systému produkce potravin zasáhne, může způsobit obrovské potíže.
Ano, někdy se říká, že si lidé ve chvíli, kdy vykročili k zemědělství, zadělali na obrovský problém. To startuje všechny negativní jevy: přelidnění, vysokou koncentraci lidí, nemoci a války… Celá holocénní (holocén je současné geologické období, které začalo s koncem poslední doby ledové, přibližně před 11 700 lety, pozn. red.) historie lidské kultury spočívá v tom, že se rozšiřují jednotlivé zemědělské skupiny, střetávají se a soupeří. Dochází k nerovnosti, rodí se vládci. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že to nemá jenom negativní důsledky. Má to obrovský dopad na rozvoj technologií, jež umožňují větší míru adaptace.
Například?
Udělat z pouště v Izraeli úrodné místo by bylo před 10 tisíci lety nemyslitelné. Lidé nebyli schopni něco takového zařídit. Bez zemědělství by budoucí historie lidského rodu byla jednoznačná. Byli bychom jen lovci, kteří by ve velmi omezené míře obývali planetu. A při nástupu další doby ledové bychom se na ni zase jen adaptovali. Doby ledové totiž neumožňují takovou koncentraci lidí, aby se technologie mohly vyvíjet a rozšiřovat, takže by byl vývoj na nějakých 80 tisíc let zase zamražený. A zdá se, že v současné době jsme relativně blízko energetické soběstačnosti. Ovšem jen díky tomu, že to několik set let flikujeme fosilními palivy. Ta jsou dnes považovaná za naprosté zlo, které nám ničí klima. Přitom nám umožnila koupit si čas na technologický rozvoj, což si dnes málokdo chce připustit. My jsme si museli půjčit energii na dluh, abychom tohle období mohli překročit. Kdybychom před několika staletími nepřešli na fosilní paliva, průmyslová společnost by se nerozvinula tak rychle, nebo vůbec a my bychom nebyli tam, kde jsme. Pořád sice máme vrtkavou perspektivu, ale do budoucna je naděje, že zvládneme vymyslet čistý zdroj energie. Třeba fúzi. Což je technologicky tak náročná záležitost, že je za jiné konstelace nemyslitelná.
|
Oteplování planety přinese spíš pozitiva, problémem bude ochlazení, říká expert
|
Jsou jevy, které svědčí o tom, že míříme do doby ledové?
Ano, ale jsou špatně viditelné. Doba ledová typicky trvá kolem 80 tisíc let a její začátek je pozvolný a plíživý, zhruba 20 tisíc let, kdy dochází k pozvolnému přechodu. Klima směřuje někam do nižších průměrných teplot a většího sucha, a v určitou chvíli se celý systém překlopí do takzvaného pleniglaciálu (fáze klimatického cyklu, kdy je průměrná teplota u nás blízká nule, nebo i nižší, a převažuje stepotundra, pozn. red.), kdy ledovce významně narostou, tím pádem se zase dál sníží průměrná teplota planety, a ochlazení je pak velmi tvrdé. Je tedy obtížné určit okamžik, kdy doba ledová začíná. Vezměte si, že 20 tisíc let je doba mnohonásobně delší, než je trvání naší civilizace. A my náznaky těchto dějů v holocénním klimatu sledujeme poslední 3 tisíce let. Když ale srovnáme dlouhodobé klimatické křivky s předchozími cykly, pak ano, jsme jistě na konci doby meziledové.
Existují některé jevy, jež připisujeme globálnímu oteplování, přičemž mohou souviset s nastupující dobou ledovou?
Jeden výrazný ano, a sice vysychání Sahelu – to znamená rozšiřování jižního saharského pásma, které na první pohled působí, že to musí být jasná známka zvyšující se teploty. Přitom to souvisí s posouváním deštné tropické fronty směrem k jihu. Ta se aktuálně posouvá rychlostí několik kilometrů za století. Takže dosah tropických dešťů se odsouvá dál a dál na jih k rovníku a Sahara se rozšiřuje. Tento děj však s oteplováním nemůže souviset. Je to něco, co se děje periodicky. Vezměte si, že Sahara před 8 tisíci lety ještě zažívala deště a byla zelená, a v současnosti jsme ve fázi, která vede k jejímu vysušení. Což se zase zpětně promítá do globálních teplot. Tento děj řídí druhý z Milankovićových cyklů (změna sklonu osy planety, pozn. red.).
Dělo se něco podobného v době ledové?
Typický znak doby ledové je, že se celý planetární systém extrémním způsobem vysuší. Vedle toho, že poklesne průměrná teplota planety, dojde k tomu, že je systém vzdušných proudů výrazně sušší, a tím pádem významně poklesávají srážky. Je to částečně dané i tím, že obrovská hmota vody je vázaná ve velkých ledovcích. Na vrcholu poslední doby ledové pokrýval led celou Kanadu v Severní Americe, včetně přilehlých částí moří. To samé bylo v severní Evropě, v celé Skandinávii. Ledovec se v glaciálním maximu zastavil na úrovni Berlína a Varšavy. To jsou obrovské masy vody, která pak v systému chybí. Hladina globálního oceánu klesla o 120 m. Tím, že poklesne průměrná teplota vzduchu, pojme mnohem míň vody. Ve střední Evropě poklesly srážky na třetinu objemu, a ještě se rozložily jinak v roce. Velká část jich byla ve formě sněhu, takže potom vznikaly ekosystémy suchých stepí. Ta proměna krajiny do doby ledové je poměrně brutální a špatná zpráva je, že se to děje záhy. K vysušování dochází už v relativně klimaticky příhodném počátku doby ledové. Problém, který by tu byl hned od počátku, by tedy nebyl primárně hned extrémní chlad, ale spíš nedostatek srážek.
Poslední doba ledová neboli glaciál skončil zhruba před 12 tisíci lety a v Evropě tato velmi studená éra snížila v určitý okamžik lidskou populaci o 90 procent.
Můžeme s tím spojovat aktuální sucha?
Ne. Tyto děje se odehrávají na jiných škálách. Aktuální sucha jsou záležitostí kratších časových period. My poměrně dobře vidíme v odtokových diagramech z české kotliny na Labi, že se střídají asi patnáctiletá období většího sucha a větších srážek. To je děj, který je pro holocén normální, i když je samozřejmě ovlivněn průměrnou teplotou. V době ledové by byl výrazný pokles v řádu na 50 % a níže, sucho by bylo výrazně horší. Les by na našem území z velké části přestal existovat.
Co je z vašeho pohledu horší? Oteplování, anebo ochlazování?
Vezmeme-li to z pohledu civilizace, jejíž základy stojí na zemědělství, větší problém je zima. Se suchou zimou se velmi obtížně bojuje. Teplu se dá přizpůsobit snadněji. Je to jen věc technologií. Jak už jsem zmínil. Podívejme se, co dokázali vybudovat v Izraeli z pouště – úrodnou a fungující krajinu, která je schopná produkovat zemědělské plodiny. Jenže ve chvíli, kdy země zamrzne, a to by se v době ledové z velké části stalo, jsme odkázaní čistě na skleníkové technologie, jež budou energeticky mnohonásobně náročnější. A bohužel by to nefungovalo tak, že by se ochladilo jen v určité části světa. Ochladila by se a vysušila celá planeta. Už jsme mluvili o Sahaře. Ta by se oproti dnešní rozloze mnohonásobně rozšířila. A nejvíc by to odnesly tropické deštné pralesy. Ty by se zmenšily jenom na malé jádrové oblasti.
Už dnes se v důsledku oteplování přesouvají některé živočišné druhy z jihu na sever. To se dělo i v minulosti.
Ano, jinak by jednotlivé druhy rostlin a zvířat nemohly v době ledové přežít. Začne-li se prostředí měnit, reagují na to tak, že se rozšiřují tam, kde mají vhodnější podmínky k životu. Tyto migrace můžeme sledovat na celoevropském prostoru. Je zajímavé, že některé druhy stromů, jež dneska z naší krajiny známe a jsou poměrně náročné na podmínky, přežívaly uprostřed krajiny doby ledové na malém území jen díky lokálně jiným podmínkám. Například v Českém ráji díky velkému množství pískovců vznikají velké objemy spodní vody, která nerušeně vytékala v údolích. Díky tomu i v suché krajině konce doby ledové mohly přežívat dřeviny jako smrk, který je extrémně náročný na srážky. Něco podobného bylo i na jižní Moravě kolem Hodonína, kde v době vrcholu doby ledové byly teplé prameny s gejzíry. A zdá se, že lokální klima ovlivnily natolik, že tam byly schopny přežít i duby a lípy v době, kdy všude kolem běhali mamuti. Lokálně vhodné podmínky mohou zajistit přežití celého druhu.
|
doc. PhDr. Mgr. Petr Šída (46), Ph.D., DSc. geolog, archeolog
|
Doba ledová je ve výhledu tisíců let, nicméně v jednom rozhovoru jste říkal, že do nějakých 150 až 200 let zákonitě přijde další studený výkyv. Jak jste to myslel?
Klima osciluje na mnoha různých časových škálách. Už padla patnáctiletá perioda sušších a vlhčích období, vzpomeňme na dobu od roku 1997 do roku 2013, kdy byly povodně. A od té doby zažíváme sušší periodu, a zákonitě se dá očekávat, že ve chvíli, kdy přejde, zase přijde období zvýšené povodňové činnosti. Ale jsou i další periody. Například třísetletá, kdy se střídají teplejší a studenější výkyvy. Uvedu vám příklad. Ve středověku, konkrétně ve třináctém a čtrnáctém století byl výrazný boom zemědělství, kdy se na našem území pěstovalo obilí i ve velkých výškách, zemědělská pole byla najednou zakládaná až do výšek 900 metrů třeba v Jizerských horách. Karel IV. by si nemohl dovolit přivézt víno, kdyby nebylo teplo a relativně sucho. A tohle období pak vystřídala tzv. malá doba ledová, která vrcholila v sedmnáctém a osmnáctém století. A my jsme nyní na úrovni toho, že se z ní klima přirozeně zotavuje. Klimaticky bychom se měli pohybovat do teplot vrcholného středověku. Což se i děje. Vidíme, že se od konce osmnáctého století otepluje.
Takže to nesouvisí čistě s lidskou činností?
Zdůraznil bych, že oteplování začíná dřív, než se do toho mohla výrazně propsat průmyslová produkce oxidu uhličitého. Jistě, od určité chvíle to zkresluje jeho produkce, která teplotu dál ovlivňuje. Přirozené oteplování však začalo už někdy kolem roku 1800, a ke konci tohoto století by se měl přirozený trend zase obrátit. Bude zajímavé sledovat, jak se začne spolu prát přirozený a antropogenní (vznikající činností člověka, pozn. red.) trend změn klimatu. Ale to jsme u výkyvů, které jsou oproti době ledové pořád ještě nevýznamné, o pár stupňů. Vrchol doby ledové na našem území znamenal pokles teploty v průměru až o 15 stupňů.
Hovořil jste o malé době ledové, o ní se mluvilo i v sedmdesátých letech.
Ano, je vlastně zajímavé a do jisté míry paradoxní, že celé klimatické hnutí, které je dnes tak rozvinuté a zažité, začalo už v šedesátých letech varováním před ochlazením, protože od poloviny šedesátých let několik let po sobě průměrná teplota mírně klesala. Tehdy si vědci uvědomili, že by to mohl být problém, a eufemisticky začali mluvit o „malé době ledové“, což vzhledem k tomu, co doba ledová opravdu je, bylo hodně nadsazené. I malá doba ledová v 17. a 18. století byla mnohonásobně drsnější.
Oteplování planety doc. Šídu nijak dramaticky netrápí. „Vezmeme-li to z pohledu civilizace, jejíž základy stojí na zemědělství, větší problém je zima. Se zimou se velmi obtížně bojuje. Teplu se dá přizpůsobit snadněji. Je to jen věc technologií.“
Profesor Miroslav Bárta, který se zabývá srovnávajícím studiem civilizací, říká, že změny klimatu zásadně mění vývoj civilizace. Jak to vidíte vy?
Civilizace stojí na tom, že dokážete vyprodukovat dostatečné množství potravin (v podstatě dostatek energie) a že lidská skupina je schopná poměrně výrazného demografického přírůstku. Jenže čím více lidí máte, tím více potravin potřebujete. A pokud do toho zasáhne nějaká klimatická krize, nevyprodukujete jich dost. Onen problém můžete řešit technologicky. Například staroegyptská civilizace byla klimaticky podmíněná. Sahara v tu dobu opravdu vyschla a lidé se koncentrovali kolem posledního místa, které jim umožnilo fungovat, což byl Nil. Ta oblast byla úrodná i díky nilským záplavám, takže civilizace fungovala a byla schopná tvořit památky, jež dnes obdivujeme. Zemědělství umožňuje najednou vyprodukovat více energie, a díky tomu rostla populace. A koncentrace lidí znamená koncentraci energie, která potom umožní její část přesměrovat do činností, jaké neslouží jen k tomu, aby lidé sháněli obživu. Cokoliv, co ovlivní množství energie, ovlivní civilizaci.
A čím více lidí, tím více mozků…
Ano, přebytek energie potom umožní vynalézt řadu objevů. Máte určitou skupinu lidí, která neprodukuje žádné přímé statky, ale umožňuje rozvíjet technologie. A dnes se to přesně promítá do současné rozvinuté vědy. Uvědomte si, kolik se v populaci narodí géniů, kteří potom civilizaci posouvají dále! Vezměte si renesanční génie typu Leonarda, těch bylo pár ve své době a my je dnes považujeme za naprosto výjimečné. V kontextu současných vědců takových geniálních lidí dnes po planetě chodí tisíce. A je to dáno tím, že populace je mnohonásobně větší. A další důležitá věc – my jsme jejich potenciál schopní využít, v 15. století jich patrně většina skončila někde u ovcí na pastvině.
Profesor Bárta také tvrdí, že energie je to, co nás odjakživa limituje a bude limitovat do budoucna, a že v momentě, kdy společnost spotřebovává více energie, než produkuje, spěje ke kolapsu.
Ano, i když vždycky to není tak přímočaré a jde o to, jakým způsobem ji vyprodukujeme, jestli je ta produkce udržitelná a jestli nenese další negativa, a jestli náhodou není větší spotřeba energie nutná k překročení určité technologické úrovně. Fosilní paliva jsou energie na dluh, jenže podle všeho nutný k dosažení další technologické úrovně.
Dnes se obracíme k přírodním zdrojům. Slunce a slunečního svitu je nyní relativně hodně, ale v kontextu toho, co jste říkal, to tak za desítky let být nemusí. Je například solární energie z dlouhodobého hlediska cesta správným směrem?
Dneska mají fotovoltaické panely životnost 20 let a technologie se tak rychle vyvíjí, že určitě poroste jejich účinnost. Toho bych se nebál. Nicméně fotovoltaika má i spoustu negativ. Máme-li ji na střeše, vypadá to jako čistá energie, ale panely je potřeba vyrobit a vyrobenou energii pak nějak skladovat. A právě skladování elektřiny, která je vyrobená z nárazových zdrojů, je dnes problémem a zároveň i výzvou. Zdroje obnovitelné energie jsou skvělá věc, ale není to všespásné řešení. Jsme-li energii v daný okamžik schopni spotřebovávat, je to úžasné, ale jestliže ji potřebujeme uskladnit a využít o něco později, nebo nedejbože přenést do jiné části světa, už nastává potíž, kterou v tuhle chvíli neumíme úplně uspokojivě vyřešit. Je spočítané, že celou energetickou spotřebu Evropy by pokryla obrovská fotovoltaická elektrárna, jež by pokrývala několik stovek kilometrů čtverečních v poušti Sahary. Ovšem nemáme technologie, jak tu energii odtamtud dopravit. Navíc bychom ji měli jen ve dne, kdy svítí slunce. Proto v příštích staletích budeme potřebovat stabilní zdroje výroby energie. Ano, v tuto chvíli sice máme jaderné elektrárny, které jsou dostatečně stabilní na to, aby fungovaly, jenomže i ty mají své mouchy. A z tohoto koloběhu se dostaneme až ve chvíli, kdy zvládneme fúzní elektrárny nebo jiný stabilní čistý zdroj.
Myslíte, že si do budoucna díky inovacím a technologiím lidstvo s ochlazením a s příchodem doby ledové poradí?
Musí. Nic jiného mu nezbývá. Ty cesty jsou vlastně dvě, buď poslechneme hlas aktivistů z Last Generation a přestaneme fungovat a růst, protože i vynalézání nových technologií znamená růst. V tu chvíli začneme stagnovat. A historie ukazuje spoustu příkladů toho, že když společnost začne stagnovat, zmizí. Rozpadne se a přestane fungovat. A pak ve chvíli, kdy se svět zotaví z toho, že jsme napumpovali nějaké množství oxidu uhličitého do atmosféry, což bude trvat několik tisíc let, by doba ledová přišla stoprocentně, a mohli bychom zapomenout na to, že populace na planetě má miliardy lidí. V tu chvíli bychom se bavili o několika stech tisících lidí na celém světě. Průměrná délka života by zase spadla někam ke čtyřiceti letům. Byla by obrovská dětská úmrtnost. Mohli bychom zapomenout na všechny technologie. Vrátili bychom se někam do hluboké doby kamenné. Myslím si, že by ve většině světa nebylo udržitelné ani primitivní zemědělství.
A ona druhá cesta?
Budeme se snažit adaptovat, což je jediná možnost, která dává nějaký smysl. A jestliže se povede zvládnout technologie do té míry, že odstraníme negativní vliv fosilních paliv, může to dávat smysl, a pak je otázka, jakým způsobem se současný klimatický vliv promítne do budoucnosti a do jaké míry dobu ledovou oddálíme. I pokud odstraníme fosilní zdroje skleníkových plynů, doba ledová nakonec stejně přijde.
Takhle vypadá tokamak – zařízení pro udržení plazmy (zvláštní skupenství hmoty, v němž částice jako atomy, molekuly apod. nemají mezi sebou pevnou vazbu), která se využije k termojaderné reakci zvané fúze (sloučení jader atomů, přičemž se uvolňuje mnohem větší energie než při dnes známém a využívaném štěpení jader).
Kloníte se tedy k vědě, k vývoji a k inovacím?
Ano, dnes se snažíme bojovat proti klimatické změně regulacemi určitých způsobů fungování. A to mně v některých extrémních případech připadá, jako kdybychom hasili povodeň. Řešíme nějaké následky ještě navíc nesmyslně regulacemi, což vždycky vede k tomu, že se omezuje určitý způsob fungování směřující k hledání nejlepších řešení. Vezmeme-li si auta, elektromobilita je prosazovaná de facto direktivně, i když má své nedostatky. Vedle toho je spousta jiných možných řešení. Direktivně si říct, že budeme mít za dvanáct let jenom elektrická auta, je nesmyslné plánování hodné socialistického inženýrství, protože je založené na nařízení. Přitom nemáme vynálezy, které bychom k tomu potřebovali. Elektrifikujeme-li všechna auta, naroste obrovsky spotřeba energie. Kde ji vezmeme? Měli bychom to směřovat úplně jiným způsobem. Vymýšlet, jak to vyřešit, a nejlepší řešení prosadit. Proč nemít auta na vodík? Proč nemít moderní spalovací motory? Moderní diesely už fungují tak, že pomalu čistí prach ze vzduchu, který požírají. S tím motorem se nedá vymyslet už nic moc lepšího. Navíc problém není v tom motoru, ale v palivu. Budeme-li schopni vyrobit synteticky dostatečně levně palivo, problém jsme vyřešili. Nebo můžeme přejít na amoniak či jiné složky. Tohle všechno je možné. Dá se to řešit, když necháme lidi svobodně vymýšlet. Ale direktivně určit, že to bude jenom elektřina, je prostě špatně.
Existuje vůbec nějaké období lidských dějin, které bylo idylické?
Asi naše dětství. To si máme vždycky tendenci idealizovat: „Co všechno jsme kdysi dávno zažili. Tehdá bylo líp.“ Americký spisovatel Frank Herbert v jedné své knize krásně parafrázoval, že máme tendenci vracet se k idealizované minulosti, což je minulost, jež nikdy neexistovala. To je prostě klasická lidská vlastnost, že vzpomínáme na to dobré a vytěsňujeme to špatné. Průšvih nastane, když se to začne promítat do historie. Idealizovaný lovec jako indián, který běhal mírovým pralesem a žil v souladu s přírodou, je nesmysl. Nic takového nikdy neexistovalo! Naši předci byli součástí nějakého přírodního ekosystému. A jako každý živočišný druh si z něj brali to, co potřebovali. Někdy dost drsnými metodami. Stejně tak, jako když se podíváme na soužití jednotlivých druhů, není to vždy jen mírová spolupráce, ale velmi často tvrdé války, o prostor, o světlo, o energii… V tomto ohledu není člověk jiný než příroda a protiklad člověk versus příroda vlastně neexistuje.
