ZVĚŘ JAKO SOUČÁST EKOSYSTÉMU

Ekosystémy se rozumí ucelené soustavy živých a neživých složek životního prostředí, jež se navzájem ovlivňují a jsou propojeny energetickými a informačními toky. Z této definice tedy plyne, že zvěř jakožto populace volně žijících živočichů je nedílnou součástí přírodních ekosystémů, plnící v nich nezastupitelné ekosystémové funkce. Z hlediska hospodářského má zvěř status přírodního bohatství, respektive obnovitelného zdroje. V souvislosti s člověkem silně pozměněnými a hospodářsky využívanými lesními a zemědělskými ekosystémy jsou zvěři stále častěji přičítány škody na hospodářských plodinách a dřevinách. Tento trend lze přitom považovat za celosvětový. Kulturní ekosystémy často svojí existencí vyvolávají nerovnováhu v potravní nabídce během roku (typicky agroekosystémy) a vyznačují se vyšší náchylností k tzv. škodám vlivem nízké biodiverzity (lesní monokultury). Nalezení vyváženého vztahu mezi udržitelnými stavy zvěře a rozumnou mírou poškození hospodářských kultur se tak často stává nadlidským úkonem. V současnosti jsou stále silněji slyšet hlasy po obnovení přírodní rovnováhy cestou podpory návratu velkých šelem. Otázkou zůstává, nakolik bude regulace stavů zvěře prostřednictvím přirozených predátorů funkční v člověkem silně pozměněné krajině.

Obrázek: Stavy zajíců dlouhodobě klesají.