Přejít k hlavnímu obsahu

Vážky jižních Čech

VÁŽKY JIŽNÍCH ČECH

Knihu lze zakoupit:

- Jihočeské Muzeum v Českých Budějovicích
Knihkupectví Academia

Voda byla vždy nejtypičtějším fenoménem jihočeské krajiny. Ať už prýští v šumavských pramenech, leskne se v jezírkách slatí, proudí v meandrech či peřejích řek nebo se rozlévá do krajiny v bahnitých mělčinách rybníků. A tam kde je voda, je v přírodě vždy soustředěn ten nejpestřejší život. Druhové bohatství je zde nepřeberné - od drobných planktonních korýšů, přes husté porosty vodních rostlin, mořské orly kroužící nad hladinami rybníků až po bobry - pilné stavitele hrází, kteří se opět vracejí do naší krajiny a začínají měnit tvář potoků a říček.
O ptácích, rybách či rostlinách vychází relativně hodně odborných i populárních publikací, trochu stranou ale zůstává nejpočetnější skupina živočichů, kterou je hmyz. K nejnápadnějším představitelům této skupiny bezobratlých vázané svým rozmnožovacím cyklem na vodní prostředí patří vážky. Lidé pohybující se v okolí vody si vždy všímali tohoto velkého a nepřehlédnutelného hmyzu, který břehy vodních ploch i toků provází. Každý vodák splouvající jihočeské řeky zná nápadné motýlice posedávající na listech vodních rostlin či přímo na přídích kanoí, rekreanti na březích s oblibou pozorují barevná šídla lovící hmyz nad vodní hladinou. Skupina vážek je ale pestřejší a druhově bohatší, a určitě stojí za to se s jejich světem blíže seznámit. Kniha, kterou držíte v ruce, vám to formou čtivého textu a nádherných fotografií určitě umožní.

Spolu s motýly a možná i některými brouky patří vážky odjakživa k nejatraktivnějším skupinám hmyzu, přitahujícím pozornost nejen odborníků, ale všech milovníků přírody. Jedním z důvodů je jejich nápadnost – nikde se neskrývají, naopak se vystavují na odiv a předvádí nám své leckdy pestré barvy. Zaujatějšího pozorovatele pak upoutá až ohromující lehkost jejich leteckých manévrů. K obdivuhodné a nepřekonatelné dokonalosti vážek vedla dlouhá cesta, počínající někdy před více než 300 miliony let ve svrchním karbonu, odkud známe z fosilií pověstné monstrózní Meganeury, dosahující rozpětí až 70 centimetrů. Dnešní vážky jsou mnohem menší, ale to jim na zajímavosti nikterak neubírá.
Řád vážky (Odonata) se dnes dělí na dvě velké skupiny – stejnokřídlice (Zygoptera) a různokřídlice (Anisoptera). Mezi stejnokřídlice patří, aspoň v našich krajinách, drobné druhy (snad s výjimkou větších motýlic), jejichž společným znakem je schopnost skládat křídla k sobě podle zadečku. Kromě zmíněných a známých motýlic, na které narazíme nejčastěji u tekoucích vod, patří do této skupiny různá šidélka a šídlatky, které obyčejně potkáme přeletovat v příbřežní vegetaci nebo posedávat na listech vodních rostlin. Mezi různokřídlice pak řadíme ony „klasické“ a známější vážky, které u nás zahrnují jak velká a štíhlá šídla a černožluté páskovce, tak středně velké a menší vážky, lesklice či různé klínatky, posledně jmenované hlavně u řek a říček.

Editor: Zdeněk Hanč

Autoři: Martin Černý, Zdeněk Hanč, Petr Hesoun, Martin Waldhauser

Vydal: Jihočeský kraj

ISBN: 978-80-87520-78-9

191 stran