Pod pojmem kůrovci je zahrnuta celá skupina brouků, jejichž vývoj probíhá pod kůrou napadených dřevin. Mnoho z nich je přitom řazeno mezi takzvané kalamitní škůdce, z nichž nejznámější jsou lýkožrout smrkový (Ips typhographus), lýkožrout severský (Ips duplicatus) a lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus). Larvy a dospělci kůrovce svým žírem narušují podkorní vodivá pletiva stromů a vytvářejí charakteristický požerek (systém snubních a kukelních komůrek, resp. matečných a larválních chodeb). Při silném napadení vede žír kůrovců k neodvratnému odumření stromů. Šíření kůrovce výrazně napomáhají měnící se klimatické faktory, kdy zejména dlouhodobý vláhový deficit výrazně oslabuje obranyschopnost lesních porostů vůči škodlivým činitelům. Při nedostatku vláhy nemají stromy dostatek pryskyřice potřebné k zalití kůrovce v jím vytvořených chodbách a snadněji podléhají napadení. Teplý a suchý průběh počasí navíc urychluje vývoj kůrovce a zvyšuje četnost jeho pokolení.