AGROEKOSYSTÉMY

Agroekosystémy lze nejlépe definovat jako soubor hospodářských druhů rostlin a živočichů, které jsou funkčně provázány s okolním prostředím, krajinou. Za zcela specifické lze považovat zejména polní ekosystémy, jejichž hlavním smyslem je produkce potravinových zdrojů, či obnovitelných surovin (technické plodiny, plantáže rychle rostoucích dřevin, léčivé, aromatické, kořeninové rostliny apod.). Tyto ekosystémy jsou člověkem uměle udržovány v raném stadiu vývoje, což sebou přináší i nemalé náklady. Člověk musí do ekosystému dodávat energetické zdroje (nejčastěji formou hnojiv), aby zajistil jeho fungování a vyrovnal úbytek energie v systému, způsobený vlivem sklizně a dalšími faktory (např. ztráta vody v suchých obdobích). Mnoho prostředků se vynakládá i na ochranu zemědělských monokultur před abiotickými a biotickými činiteli. Vzhledem k výše uvedenému se tedy jedná o ekosystémy značně nestabilní, které v případě jejich opuštění rychle ztrácejí svoji funkci a degradují. Pravidelné obdělávání polních ekosystémů sebou přináší problémy spojené s erozní činností, postupným vyčerpáním půdy, snižováním biodiverzity a kumulací těžkých kovů (chemizace). Přesto tyto negativní vlastnosti jsou polní ekosystémy pro současné zemědělství zcela nepostradatelné a zajišťují zejména potravinovou soběstačnost lidské populace. Navíc mnoho negativních faktorů si lidstvo pomalu uvědomuje a výsledkem jsou racionální snahy o postupné snižování chemizace, či zavádění prvků integrované ochrany hospodářských plodin.

Obrázky: Balíky slámy po sklizni...pampeliškové louky zpravidla indikují zvýšenou hladinu dusíkatých látek.