34th SIL Kongres, Nanjing, China 19. - 24. srpna 2018

Čína je jednou z nejrychleji se rozvíjejících zemí světa a tak se jí podařilo prosadit konání kongresu Mezinárodní Limnologické Společnosti SIL v roce 2018. Hlavní kompetitor, Korea získala pořádání kongresu příštího v srpnu 2020, a tak se dá s nadsázkou říci, že SIL expanduje do Asie. Velký počet Čínských účastníků rovněž svědčí o mimořádně dynamickém rozvoji čínské vědy, která se těší štědré podpoře. Z hlediska vnitrozemských vod je Čína zemí nesmírně bohatou a zajímavých ekologických problémů je tam nepřeberně, takže pro zajímavé výzkumy je tam mnoho příležitostí. Mnohé systémy jsou obrovské z hlediska ploch, objemů i průtoků a nutně představují pro badatele velkou výzvu. V tomto kontextu je patrná velká ambicióznost čínských limnologů a snaha prosadit své výsledky na mezinárodním poli.

Kongres samotný organizovaný pod titulem Limnology – a Science for the Preservation and Restoration of Aquatic Ecosystems, měl klasické členění s 15 pravidelnými sekcemi zahrnujícími limnologické disciplíny od hydrofyziky až po ryby a rybářství a 29 speciálními sekcemi svolanými významnými badateli k rozpracování speciálních problémů (přehled ZDE). Tak velké množství sekcí s více než 400 přednáškami vměstnanými do čtyř dnů si samozřejmě vyžádalo časové uspořádání v osmi paralelních sekcích, takže nebyla šance slyšet všechny zajímavé přednášky. Největší pozornost přitahovaly přednášky plenární, které byly 2 denně. Mnohé z nich se věnovaly procesům spojeným s klimatickou změnou. Luc De Meester uvedl řadu přesvědčivých ukázek, že evoluce organizmů v podmínkách změny prostředí může být podstatně rychlejší, než si uvědomujeme a že může vést k ekosystémovým důsledkům. Ještě rychlejší může být evoluce mikrobiomů vyšších organizmů, která může měnit jejich vlastnosti a roli v systémech. Sally MacIntyre zdůraznila důležitost hydrofyzikálních modelů při vysvětlování změn dynamiky cirkulace a míchání v jezerech. Adaptacím na změny klimatu v silně stresovaných afrických systémech se věnoval Richard Robarts. Pro mne osobně byla nejzajímavější přednáška Jake Vander Zandena na vždyzelené téma poměrů mezi litorální a pelagickou produkcí v různých typech jezer. Použití stabilních izotopů může v příznivých podmínkách přinést velmi cenný vhled do problematiky. Tématicky podobná byla i přednáška Matthewa Guzzo, který se stal vítězem soutěže SIL o nejlepší dizertační práci. Věnoval se nesnadnému osudu lososovitých ryb, kterým se zejména v letním období výrazně redukuje životní prostor a jejich role dominantního predátora je vážně ohrožena. Přednáška Ji Shen z pořádajícího Nanjing Institute of Geography and Limnology podala přehled o široké typologii čínských jezer od hlubokých jezer tibetských náhorních plošin po mělká jezera říčního původu v nížinách. A konečně Philippe Van Cappellen podal přehled vlivu budování přehrad na eutrofizaci kontinentálních vod světového oceánu. Modely ukazují, že zejména v podmínkách klimatických změn vede budování nádrží díky retenci živin k viditelnému snížení eutrofizace pobřežních vod.

Některé sekce se věnovaly eutrofizačním problémům zejména v nížinných oblastech východní Číny. Učebnicovým příkladem je zde jezero Taihu, jehož toxické vodní květy se staly náměty mnoha studií mezinárodních týmů. Eutrofizace je zde problémem většiny vod a řešení se hledají ve snižování přísunu živin, přímé eliminaci řas a v biomanipulaci klasické i „netradiční“ (prostřednictvím vysazování tolstolbiků a tolstolobců, kteří v hypertrofních podmínkách produkci sinic zjevně částečně snižují). V příbřežních oblastech jezer jsou často vybudovány hráze ohrazující stovky umělých segmentů určených k různě intenzivnímu chovu ryb. K těmto mělkým nížinným jezerům také směřovala většina exkurzí v poslední den konference.

Celý článek včetně fotogalerie ZDE.